Historie sboru
Sbor byl založen v roce 1885 německými osadníky. Je velká škoda, že se nepodařilo dochovat více dokladů o určité bohaté činnosti našich německých předchůdců. Svědčí o tom nejen několik fotografií, na kterých je velmi silná jednotka, jak do počtu, tak výzbrojí, ale také vyprávění žijících občanů.
Tak, jak bývali hasiči z hřebíkárny pojmem mezi válkami, tak se podařilo navázat na tyto tradice i v poválečné době. Byl utvořen Dobrovolný závodní požární sbor závodu Moravia, do jehož vedení byl zvolen starosta bratr Sedlický, velitel bratr Lazar Miloslav. Musela se doplnit výstroj a výzbroj a členové se připravili na zodpovědnou práci v hasičském sboru. Dá se konstatovat, že po zkušenostech z hasičských sborů ve svých předešlých domovech se vše rozběhlo a za krátký čas byla jednotka akceschopná a na dobré úrovni vycvičenosti.
V roce 1976 bylo rozhodnuto vedením závodu o generální opravě zbrojnice, která se provedla svépomocí a odborné práce provedli řemeslníci závodu. Je dobré se zmínit, že se začalo bourat v září 1976 a v únoru 1977 jsme se stěhovali zpět do zbrojnice. Bylo zajištěno náhradní umístění v teplárně a jednotka svoji činnost vůbec neomezila. Na opravě zbrojnice se odpracovalo 15 000 hodin, za což dík všem, kteří se na tomto podíleli. Samozřejmostí jsou výjezdy k požárům a různým haváriím. Z velkých zásahů to byl požár na Hrubé Vodě - hotel, domu pana Siraka na Hrubé Vodě, požár hájenky "Český les" pana Plesníka a obrovský požár řetězárny v našem závodě v roce 1964. Spousta požárů při trati - když projela parní lokomotiva v době sucha. Vždy se dařilo poměrně dobře tyto požáry zvládnout a nebylo vážné zranění ani úmrtí. V roce 1998 jsme byli převedeni pod obec - včetně movitého i nemovitého majetku, zbrojnice i techniky, vše po finančním vyrovnání mezi obcí a novým majitelem bývalého závodu Moravia. Po letech stagnace se opět začalo investovat do vybavení naší jednotky.
V létě roku 1997 jsme zažili na Moravě povodně, jaké nepamatovali ani ti nejstarší pamětníci. Naše jednotka operovala v Olomouci a zanechala za sebou více než měsíc práce při pomoci v těch nejhůře zasažených oblastech. V dalších letech jsme jako jednotka nasazovaná v druhém sledu za Hasičským záchranným sborem zasahovali u několika velkých požárů. Namátkou - obrovský požár lesa ve výcvikovém vojenském prostoru Libavá, který trval několik dní, požár skladu zeleniny v Holici, zažili jsme i víkend, během kterého jsme měli pět ostrých poplachů. V roce 2002 se opakovali povodně, tentokrát v Čechách. I na těchto povodních jsme přidali ruku k dílu a naše jednotka pomáhala lidem v nesnázích v Praze a u Terezína. Nadále jsou našimi nejčastějšími výjezdy lesní požáry a na ty jsme vcelku dobře vybaveni.